Tento příběh vám převyprávím ve zkrácené verzi.
Dlouhou dobu ke mně chodil takový dobře situovaný fešácký klient ve středním věku. Jak to tak často bývá (u něj to opravdu bylo dost často a pořád dokola), jsme rozebírali pokaždé nové seznámení s novou „slečnou“. Vybíral si totiž vždy mladé dívky, které ho patřičně využily a pak se s ním rozešly. Do darů mladým dámám patřilo značkové oblečení a dokonce i byt.
Jeho sezení probíhalo vždy velmi dlouho a on u toho „plakal“ a těžce nad svým osudem bědoval. Samozřejmě se nezapomněl politovat. Věřte mi, není nic horšího než uplakaný muž, přestože to bylo u něj jen divadlo.
Jednou a zřejmě naposled – se stalo, že mi nějak zapomněl výklad zaplatit. Zřejmě si našel jinou dobrou duši.
Asi po roce jsem se s ním setkala na rehabilitaci. Já ho hned nepoznala, on ale přesně věděl, kdo jsem.
Bylo to v zimě a časně ráno, byli jsme tam pouze jenom my dva. Každý jsme šel do jiné ordinace Po nějaké době přiběhla rehabilitační sestřička z druhé místnosti a strašně se smála, že „fešak“ tak pospíchal, že si nestačil navléknout na nohy ponožky, které jí tam zanechal!
Boží mlýny melou pomalu a jistě a na každého jednou dojde.