Přiběh, který vám budu dnes vyprávět, může vypadat jako z červené knihovny, přesto se skutečně odehrál.
Před nějakou dobou, ke mně na sezení, přišel takový pěkný mladý muž a jak jinak, jako vždy, chtěl „vykouzlit“ svou princeznu snů. Z výkladu karet bylo jasné, že ho do budoucnosti nějaká pěkná slečna čeká, ale on nespokojeně chtěl vědět, kde ji potká. Ojeje, to byl trošku problém, karty vyjeví mnoho, ale na někeré věci jsou prostě krátké. Přesto mě ani ve snu nenapadlo, že se na jejich seznámení budu bez vlastního přičinění a aniž bych to plánovala, podílet!
Po mladém muži byla objednána mladá, pěkná slečna. Když se míjeli, tak to mezi nimi zřejmě „zajiskřilo“. Hlavně mladý muž jiskřil jak o závod. Co jsem jí „věštila“ už si moc nepamatuji, ale vzpomínám si, že se jí ve výkladu do budoucnosti stále ukazovala svatba. Ještě se smála, že nemá partnera, tak proč svatba?
A jak nám to život někdy zamotá, slečna odešla s mládencem, který na ni čekal a v ruce držel kytku. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Tak to přece často v pohádách chodí. Do roka byla svatba. Tak tady vidíte, že i pohádky se mohou splnit!
